hasiči svoboda nad upou

Historie svobodských požárů a boje proti nim je jen nepatrně mladší než historie původně hornické osady na Úpě pod zlatými Rýchorami, jejíž existence je prvně doložena roku 1546.Obrana proti ohnivému živlu byla dlouhá léta rovněž živelná, založená na sousedské výpomoci dle zásady - dnes pomůžeš ty mně, zítra já tobě.

Převratnou změnu přinesl až rok 1822, kdy obec koupila od plzeňské firmy Hollmann za 1 300 zlatých první zářivě červenou, hasičskou stříkačku. Druhá v barvě zelené byla od téže firmy zakoupena v roce 1848. Prokurista Franz Zinecker ve svých vzpomínkách na dětství ve Svobodě, publikovaných v roce 1952 v Německu, pamatuje obě tyto stařenky schopné provozu ještě ve dvacátých letech našeho století. Od roku 1824 stála stříkačka v kůlně na Malém náměstí v místech, kde je dnes meteorologická stanička. V roce 1869 byla přestěhována do kůlny u mostu přes Úpu, kůlna však byla roku 1897 smetena povodní. Později stály stříkačky v domě bratrů Richterových čp. 105 a po zrušení plynárny (nynější truhlárna u stadionu) byla část budovy pronajata pro rozrůstající se hasicí zařízení.

Když v druhé polovině 19. století začaly v tehdejším Rakousko-Uhersku dík částečnému uvolnění vznikat různé spolky, byl jedním z prvních ve Svobodě sportovní spolek dobrovolných hasičů, založený již roku 1868.

Z těch německých byl po Hostinném hned druhý v širokém Podkrkonoší. O jeho vážnosti svědčí i to, že v době vzniku čítal 70 členů. Prvním velitelem byl pozdější starosta Josef Finger, kupec z čp. 69. O zaškolení prvních nadšenců pro toto ušlechtilé poslání se postaral hodinář Wincenc Weigert z čp. 68, v té době příslušník hasičů v Hostinném. Několik generací svobodských mužů si utužovalo svou tělesnou zdatnost při častých cvičeních u Úpy, kde stála cvičná věž, jejíž zdolávání pomocí žebříků bylo atraktivní podívanou nejen pro pány kluky. Velmi časté byly oblastní slavnosti, při kterých se do Svobody sjížděli hasiči z dalekého okolí. Ke 40. výročí trvání spolku byl zakoupen velký vysunovací žebřík Magirus a o něco později motorová stříkačka. Když byl v roce 1894 zaveden z rýchorských pramenů do města vodovod, pamatovali prozíraví radní i na protipožární ochranu zřízením tří nadzemních hydrantů (na náměstí, na konci hlavní ulice a na odbočce k nádraží). Tlak 7,5 atm dával vodní proud o délce 40 m a 20 m do výšky. Přes mnohá preventivní opatření a bohatou osvětu, neměli hasiči o práci nikdy nouzi.

Již roku 1571 spolykal červený kohout v jediném dni celkem 16 domů a v roce 1599 poprvé vyhořela radnice se všemi písemnostmi. Je celkem logické, že ve městě, kde téměř do konce minulého století převažovaly dřevěné stavby, si oheň vybíral svou krutou daň neúprosně a velmi často. Stačí namátkou zalistovat v pečlivě vedené obecní kronice, která je uložena v trutnovském Okresním archivu. Rukou jednoho z kronikářů, městského tajemníka Bernarda Hampla, jsou zde zachyceny například následující události: Rok 1908 zahájil ohnivou sérii 16. 3., kdy vyhořel do základů dvojdomek čp. 28/29 a část čp. 27. Dům čp. 29 už nebyl postaven a na jeho místě vznikla spojovací ulička k Malé straně (vedle železářství). 18. 12. shořel dům čp. 112 (samoobsluha), vzápětí byl však znovu postaven. V noci ze 4. na 5. dubna 1909 shořely sýpky zemědělců Wanky, Etricha, Hampla a Stephana proti hostinci „U modré hvězdy" v Horních Bukách čp. 132. 13. a 14. 5. 1909 probíhaly v tělocvičně pompézní oslavy básníka Schillera. V téže době lehly popelem rukou neznámého žháře sýpky u domů čp. 108, 109, 110 a 111. 7. 3.1910 shořela střecha čp. 119. 30. 5. 1910 byl úmyslně založen požár v domě zemědělce Joh. Kahla čp. 94 („Stará pošta" na náměstí) a 6. 6. téhož roku u pekaře Jos. Kaisera čp. 22 (proluka vedle prodejny drogerie). Oba byly včas uhašeny. 2. února 1914 ve 22 hod. večer shořel dům manželů Josefa a Vilemíny Kuhnových čp. 123 v tzv. třídomí. Nový dům se stejným číslem byl později postaven na jiném místě ve Staré aleji. Co však byly byť sebetragičtější svobodské „ohníčky" proti největšímu požáru tehdejších dějin - 1. světové válce, s jejímž počátkem v roce 1914 končí zápisy ve staré kronice.

Současní členové dobrovolných hasičů se přes požárnické intermezzo hlásí nejen k tradičnímu

názvu hasiči, ale též k odkazu svých předchůdců. 125. výročí založení oslavili v roce 1993 s pečlivě renovovanou starou ruční kočárovou stříkačkou. Technická rarita z roku 1848 stávala dlouhá léta zastrčena v různých kůlnách. Stovky hodin mravenčí práce, kdy byla do posledního šroubečku rozebrána, chybějící součásti přesně podle originálu doplněny, nakonzervována, nalakována a vycíděna, byly bohatě odměněny obdivem početných diváků. Ten ostatně sklízí červená krasavice při různých slavnostech v okolí stále.

Rok 2008 je pro dobrovolné hasiče ze Svobody nad Úpou rokem oslav kulatého 140. výročí od založení sboru. K tomuto výročí byla zrekonstruována současná cisterna CAS 24 a na počest nejdéle sloužícího člana, dostala jméno ČENDA a dále k tomuto výročí byl vyroben prapor sboru, který byl předán z rukou starosty města p.Milana Oravce. Jejich dávní předchůdci se na ustavující schůzi sešli 5. 10. 1868. Do konce téhož kalendářního roku bylo zapsáno 70 aktivních členů. Pro většinu svobodských mužských bývalo členství v nezištné armádě bojovníků s živly nejen samozřejmou morální povinností, ale i chlapskou ctí. Není divu, že hasiči byli také jedním z prvních spolků, obnovených dvanácti novými osídlenci po druhé světové válce hned v září 1945. Někteří

z nich jsou i na uvedeném snímku z druhé poloviny 40 let. Nahlíženo od leva stojí zahradník Josef Čermák, v populárním battle-dressu spojeneckých vojsk s medailí Za chrabrost na prsou, příslušník britských pozemních jednotek, hostinský Josef Matyska, truhlář Jaroslav Fireš, zdravotnice Marie Kolísková a její muž, malíř Jaroslav Kolísko, v té době velitel sboru, zdravotnice Marie Kosová, sedlář Vladimír Kapucián, obchodnice Drahomíra Krátká, obuvník Bohumil Kocman, urostlý trafikant Vasil Refta v polní uniformě československého armádního sboru z východní fronty, stavitel Josef Jiránek, tehdejší náčelník místního Sokola Antonín Krátký a obchodník Oldřich Vágner. V trofejních přilbách klečí pozdější dlouholetý velitel sboru a čestný předseda Čeněk Skrbek a jediný hasič, jehož totožnost se nepodařilo zjistit. Jistě jsou i pod korouhví svého patrona u nebeské stříkačky připraveni zasáhnout, kdyby u nás dole něco opravdu hořelo.

z článku A. Tichého - Hasiči jedou, stříkačku vezou, Střípky z dějin XVI - 125 let hasičů; www.freiheit.cz

Dochovaný jmenný seznam z 8.8.1949:

Barbořík Jan – starosta, Kolísko Jaroslav – velitel, Vágner Oldřich – jednatel, Kolísková Marie – zdravotnice, Bohadlo Jaroslav, Čermák Josef, Dočkal Zdeněk, Dvořák Jiří, Feifer Antonín, Jiránek Josef, Kapucián Karel, Kapucián Vladislav, Kašpar Bohumil, Kocman Bohumil, Korbelář Vlastimil, Lasík Vilém, Libiek Petr, Rus Josef, Skrbek Čeněk, Šírlo Ladislav, Verbík Josef, Vincenc Antonín, Vít Josef, Votava Václav

V současné době má sbor 24 členů včetně dětí, dorostu, žen, seniorů a výjezdové jednotky.

Nejmladšímu členovi je 17 a nejstaršímu 79 let, který je členem SDH již 54 let